Jste zde

"Travnatý" vzhled

 Podle přání zadavatele díla byla vytvořena zahrada nekonformní, poněkud rozcuchaná, ale řízeně a úhledně.

Prostřednictvím důmyslně umístěných kulis je podpořena zvědavost návštěvníka zahrady, který si hned u vchodu uvědomuje potřebu objevit, co zůstává zatím skryto právě za kulisami výsadeb.

Cestička se ztrácí a zase objevuje, po chvíli vyjdeme na velkou světlou plochu, abychom se vydali dále – třeba k lavičce v rohu zahrady a tam na chvíli spočinuli a setřásli starosti všedního dne a jen tak chvíli BYLI.

Design vychází důsledně a prakticky z ideálních diretissim mezi klíčovými body zahrady (vchod resp. vjezd – patio – alternativní posezení na lavičce – domeček na broučky – zahradní domek)......

.....Zhruba v centru zadního traktu (ale záměrně poněkud excentricky umístěná) je větší travnatá plocha pro aktivity rodiny, zejména nejmladších členů. Pochozí travnaté komunikace tuto travnatou plochu svým způsobem protínají a pokračují přes ni dále k cíli. Tímto způsobem na v podstatě miniaturním prostoru vzniká spousta různých „tajných“ zákoutí, která vybízejí k objevování, a také umožňují jednotlivým členům rodiny nerušený odpočinek v nejužším soukromí. Bylo zde pamatováno i na nejmenší, kteří mohou z kteréhokoli místa zahrady dělat „maminko, tatínku, BAF“, a vždycky to bude fungovat.

Zároveň toto rozčlenění malé zahrady vytváří iluzi většího rozměru pozemku – právě díky zákoutím, díky tomu, že nelze z jednoho místa přehlédnout celý pozemek, díky tomu, že jsou svým způsobem maskovány hranice pozemku, takže nejsou příliš zřetelné.

Při výběru dřevin bylo vycházeno jednak ze zadání vytvořit zahradu s travním lookem, ne nepodobnou přirozeným stanovištím (lučiny, prérie) a jednak z faktu, že původně do zahrady pronikaly velmi nepříjemným způsobem pohledy z okolních domů, a nejen do zahrady, dokonce do obývací místnosti. Zvolila jsem proto takové umístění dřevin, které tento fatální nedostatek eliminují, ovšem aniž by byť třeba jen ve vzdálené budoucnosti obtěžovaly majitele zahrady nebo majitele sousedních pozemků.

Vzhledem k tomu, že do podzimně krášlících výsadeb byly zvoleny vyloženě prérijní pereny, padla volba nikoli nativních druhů i na dřeviny, aby vznikl určitý logicky podložený uzavřený celek. Jako kosterní dřevinu tu máme ten nejpůvabnější druh odolné magnolie – Magnolia virginiana a další druhy dřevin převážně nativní v USA, nicméně velice dobře akceptovatelné i pro moderní evropskou přírodní zahradu. Dřeviny byly dále vybírány tak, aby doplnily vhodně barevnost do zahrady v období, kdy pereny trochu polevují (jaro, zima, pozdní podzim). Zmíněná barevnost je přinesena dřevinami prostřednictvím jejich velice časných květů (vilín) či zimních plodů (Aronia arbutifolia).

Dřeviny zvolené pro tuto zahradu jsou velice pomalu rostoucí a v žádném případě (zvláště v daných podmínkách) nedosáhnou rozsáhlých finálních rozměrů. Po intenzivním zimním a jarním kvetení se svým způsobem barevně uklidní a v létě a na podzim fungují spíše jako odpočinkový bod pro oko mezi barevnými ohňostroji peren.

Jak je vidět z vizualizací, podzimní výsadby zde skutečně přinášejí to správné indiánské léto. Intenzita zelených slábne až do bronzových či slámových odstínů, zatímco třapatky (Echinacea) a podzimní astry (Aster cordifolius) přinášejí tu klasickou labutí píseň intenzivních podzimních nachových a modrých pestrých barev.

Strukturálně jsou podzim a léto v této kompozici bohaté a velkorysé.

Jaro naproti tomu je klasicky placaté a nesmělé, se záplavami nizoučkých geofyt (cibuloviny, hlíznatiny), plížících se v podsadbě v tom okamžiku opadaných dřevin. Dala jsem si záležet a vybrala botanické druhy jednoduchých, drobných habitů a jemňoučkých barev, takže jich bylo možné zkombinovat více najednou kvetoucích. Dá se říci, že tento projekt rozehrál hru toho, co v českých moderních zahradách téměř vždy chybí, a sice jarní cibuloviny a další geofyta. Záměrně používám slovo „moderních“, protože existuje v naší zemi (zatím ještě) dost starobylých městských i venkovských zahrad, kde geofyta díky mnohaletému nerušenému vývoji zpravidla v podrostu listnatých dřevin vytvořila nádherné modro-bílé, žluto-bílé nebo světlemodré-tmavomodré tapiserie, ale bohužel takových zahrad s modernizací staré zástavby ubývá a moderní zahradní architektura nevěnuje geofytům bohužel ani pramalou pozornost.

Dá se říci, že jarní výsadba geofyt v této zahradě je studií o tom, jak více druhů geofyt, pokud jsou botanickými druhy, mohou dobře harmonovat v jedné kompozici a v jednom okamžiku vegetační sezony.