Jste zde

Reminiscence Provence

Původní koncepce této zahrady byla sice funkční, ale stejná jako statisíce jiných zahrad a hlavně vše zajímavé se odehrávalo poměrně daleko od obytné stavby (jako u většiny tuzemských zahrad) . Nejdůležitějším úkolem nové koncepce bylo přitáhnout celoroční barevnost a zajímavost co nejblíže k domu, obklopit dům atraktivními výsadbami, oživit podstatně bezprostřední okolí domu a zjednodušit poněkud údržbu zavedením permakulturně fungujících výsadeb zamulčovaných štěrkem. Tím způsobem v podstatě rozšířit obytnou část domu až do zahrady.

 

Celý prostor je koncipován tak, aby ve finále vytvořil plnohodnotný rámec k excelentnímu charakteru obytné budovy.

 

Nový design je postaven na výrazné struktuře sortimentu rostlin evokujících speciálně atmosféru Provence. Barvy byly zvoleny v odpočinkových traktech jemné až nostalgické, jinde neskutečně živé a vibrující.

V převážné míře byl použit statický design,......

 

Vizualizace začínají mimovegetačním obdobím (konec zimy, jaro) a končí s vrcholem vegetační sezony (vrcholné léto, podzim)

 .....který udrží spolehlivě oko uvnitř malého prostoru.

Z důvodu vytvoření možnosti rozčlenit celý prostor na více pohledových jednotek s odlišnou tematikou a z důvodu vytvoření chráněných zákoutí byla vytvořena jakási obdoba olivového háje známého ze Středomoří , a sice háje z tzv. „české olivy“, což je velký keř/malý strom opadavá Elaeagnus angustifolia (česky hlošina úzkolistá). Hlošina je méně známá a zdánlivě na první pohled nenápadná a snad právě proto opomíjená, i když pro určité konkrétní použití jako např. zde – vynikající. Její maličké nenápadné květy voní delikátně na přelomu května a června po dobu několika týdnů - stačí, když v zahradě zaujmeme místo, kam vánek právě tuto příjemnou opojnou vůni přináší.

 

Právě hlošinový hájek odděluje (ovšem prodyšně a transparentně) tu skutečně provensálskou atmosféru od zbytku zahrady, která je v koncipována v běžném stylu.

 

V malých prostorách přiléhajících k reprezentativnímu sídlu je nevyhnutelné upřednostnit formální design, zvláště v bezprostřední blízkosti stavby. Jakýkoli pokus o použití volné táhlé křivky by patrně vyústil v dojem neřízeného chaosu.

Zde jsme potřebovali na pár metrech čtverečných dosáhnout ohromujícího vertikálního dojmu . K tomu došlo prostřednictvím markantních architektonických struktur speciálně vybraných sošných rostlin (Onopordum, Acanthus, Verbascum, Echinops, Alcea...)

 

Abychom vytvořili tu skutečně pravou provensálskou atmosféru, musí být počet rostlinných druhů striktně omezen na ty skutečně typické, které Provence charakterizují.

 

Středomořská vegetace je typická úsporností listových ploch, které rostlinám umožňují odolávat častému deficitu vláhy, a fungují úsporně z pohledu uchování co největšího množství vody v rostlinných pletivech. Listy jsou tudíž převážně úzké, kožovité, často opatřené trichomy: chlupy či ostny (Stachys byzantina, Acanthus, Onopordum....). Trichomy mají opět zásadní význam při omezení odpařování listovou plochou tak, aby co největší množství dostupné vody zůstalo kolovat v rostlinných pletivech.

 

Dalším atributem středomořské vegetace optimalizujícím hospodaření s nebohatými zdroji vody je typická nasivělá barva jejího olistění a jemná textura listů. Jinými slovy nepřirozeně by vypadaly tučnolisté velkolisté šťavnatě zelené rostliny s hladkými povrchy a málo subtilní texturou (texturou rozumíme to, jak je plocha olistění malá či velká a jak hodně jsou listy zpeřené, dělené, plisované, opatřené trichomy apod.

Hladké, široké, velké, tučné, nedělené a nevykrajované listy vytvářejí texturu hrubou, naopak úzké až čárkovité, malé, zašpičatělé, vykrajované, plisované či krabaté listy vytvářejí texturu jemnou).

 

V našem středomořsky laděném projektu jsme tedy používali výhradně rostliny s jemnou texturou, které rovněž napomáhají evokovat středomořskou atmosféru. Šedé tóny olistění, úzké, často plstnaté lístky, to vše podporuje dojem Provence.

 

Jiným aspektem je otázka struktury rostlin.

V posledních desítkách let až do konce minulého století se struktura z výsadeb vytrácela, upřednostňovala se především barevnost květů, posléze „atraktivní“ zbarvení olistění, což zašlo do tak nepřirozeného stavu, že zahradní enthusiasti s velkým úspěchem opět začali vracet do výsadeb rostliny přirozených parametrů, kdy se začala opět projevovat rovnováha v proporcích květních hlaviček oproti „zbytku“ rostliny, tj. listy a stvol. V současné době je největším trendem v zahradní tvorbě (bohužel zatím ne v českých zemích) dbát kromě harmonie barev také na uspokojivou strukturu výsadeb, tedy na správný poměr strukturálně významných rostlin (sošných) (Asphodeline, Digitalis, Calamagrostis) , které přinášejí okázalý dramatický efekt a rostlin výplňových (Stachys, Geranium....), plížících se mezi těmi sošnými a zaplňujících každou volnou mezeru.

 

Prakticky pouze s pomocí vegetace byly vytvořeny 3 nezávislé venkovní „místnosti“. Nejsou naráz v jednom okamžiku jednou osobou přehlédnutelné, proto mohou mít i mírně odlišnou (nejen) barevnou tematiku, přičemž ale celkový ráz všech z nich zůstává pod vlivem atmosféry jihu Francie. Tyto místnosti jsou polopropustně („olivový“ háj z Elaeagnus angustifolia, nízká hrubá zídka, nízký živý plůtek z buxusu s překlánějícími se bílými hortenziemi) propojeny se zbytkem zahrady.

Ve středu každé venkovní místnosti je relativní klid, vegetace se jakoby sklání před lidským měřítkem, zatímco směrem k okraji a ven do zahrady se odehrává pohled poutající divadlo výrazných skulptur štíhlých jehličnanů, kulovitých buxusů a rozvolněných hlošin.

Hlošiny lze díky jen velmi řídkému stínu podsadit Acanthy, další strukturálně výraznou perenou, vybízející k objevování „toho, co je za nimi“, tedy dalších částí zahrady. V místech prostupu lze hlošiny bez problémů lehce vyvětvit podle potřeby.

 

 

Pro prostřední, relaxační, terasu byl zvolen zcela pravidelný půdorys. Použitý design vyniká harmonickými strukturami i barvami. Nejsou zde použity žádné okázalé barvy, spíše nostalgické, s jemnými barvenými posuny, vše působí plynule, relaxabilně a decentně: barvy, struktury, textury . Struktura rostlin je spíše kopečkovitá, uklidňující, ne příliš dramatická, jemné efekty jsou zajištěny střídáním světla a stínu během dne díky masivním trámům nad částí této terasy.

Tulipány pro tuto partii byly zvoleny miniaturní, abychom pro toto období neznehodnotili pěknou strukturu stálezeleného rámce. Také tento druh tulipánů dobře koresponduje s vybranou sortou narcisů, které současně kvetou poblíž – pod v časném jaru neolistěnými hlošinami.

 

O poznání dynamičtější design v traktu před vnitřním bazénem vybízí k objevení neformálního posezení pod slunečníkem a pod „českou olivou“ a vybízí i k objevení dalších zajímavých partií.

V traktu bazénu vede od schodů jedna široká „rychlá“ cesta dál do nitra zahrady, ale kříží ji mnoho „pomalejších“ cestiček, z nichž je možno obdivovat filigránské výsadby ze všech stran.

 

Tento (nejvýchodnější) trakt s posezením pod slunečníkem ovládají zvláštní, přísně vybrané až skoro monochromatické barvy, které ještě zvyšují dramatický efekt, který přinášejí strukturálně výrazné rostliny (Onopordum). Tento trakt je tak celkově akčnější v barvách, struktuře i texturách rostlin.

 

Nejvýchodnější trakt navrhované části pozemku byl namísto neprosperujících jehličnanů v tvarovkách nahrazen pěknou dobře provedenou stěnou z kvalitních dřevěných prken, natřenou nepříliš nápadně, aby nestrhávala veškerou pozornost. Po ní se pne pro celoroční efekt vznešenější typ velkolistého břečťanu Hedera colchica (bez panašovaných efektů ).

 

V jihozápadním traktu během léta nakvétají pereny nesoucí typicky středomořské barvy (zářivé modré, žluté, červené ve velice odvážných kombinacích), které dobře pracují v přirozeně intenzivním letním osvětlení.

 

Zděné artefakty v nejzápadnějším traktu přinášejí vytvoření optimálního kontrastu tvrdých, neživých prvků a biotické, vegetační složky .

 

Zapuštěné patio s krbovým posezením si díky svojí podúrovňové dispozici uchovává svým způsobem svoje mikroklima. Z jihu je chráněno dvěma platany, taktéž dřevinou často vídanou v Provence.

 

V létě si těžko představit relaxaci na plném slunku, a to nejen v poledních hodinách, ale vlastně po celý den. Z toho důvodu jsou některá patia skryta v toulavém stínu vzdušných pergol. Někdy je to jen pár (jakoby nenuceně) horizonálně umístěných trámů v poměrně velkých rozestupech, na které se časem vyšplhá okrasná (sterilní) réva Vitis coignetiae. Je důležité, aby zvolená popínavka neobtěžovala koncem léta plody, které v místech posezení nejsou žádoucí. Trámy jsou masivní, solidní, ale řídko rozmístěné. Kromě toulavého chladivého stínu přinášejí i další dramatický efekt – kresbu stínů, kterou vrhají pod sebou, a která přináší po celý den určitou změnu do míst, kde jsou trámy použity.

 

Základem úspěšnosti designu je dokonalé vedení cest Le Notreovského typu, které vytváří solidní celoroční reprezentativní rámec strukturálně odvážným výsadbám a vlastně celému designu.

Již v okamžiku příchodu nejzápadnějším koridorem k terasám nás upoutá silný direkt směrem k obyvatelné části reprezentovaný násobnými řadovými výsadbami levandule vedoucích směrem na jih od skupiny ibišků po obou stranách přístupové komunikace, řadovou výsadbou štíhlých jehličnanů, navozujících tu správnou atmosféru Provence, a nakonec zastoupený i tvarem pergoly stínící přístupovou komunikaci.

 

Čisté tvary jak půdorysu, tak i strukturálních dřevin (štíhlé kužele Juniperus communis Hibernica resp. Thuja occidentalis Malonyana versus sférické tvary kulovitě rostoucích Buxusů) přispívají rovněž k vyhraněnosti a reprezentativnosti designu na první pohled. Staccato dlouhých štíhlých jehličnanů kromě reminiscence Středomoří dokáže také velmi efektně dostat do kompozice potřebnou výraznou strukturu při pohledu z větší vzdálenosti.

 

Když už staneme uprostřed výsadeb, pak izolace strukturálních peren v prostoru přináší dramatický efekt na druhý pohled. V jiných partiích je zajímavý efekt v nízkém patře do 60 cm výšky zajištěn kontrastem sférických tvarů Buxusů, resp. kopečkovitě rostoucích peren oproti špičatým hrotům exoticky vyhlížející pereny Yucca v rostlém terénu, případně Agave v kontejnerech.

 

Celkově je třeba připomenout, že vše, co není v kontejneru, jsou rostliny, které (ač v našem designu přinášejí dotek exotična) s přehledem zvládají podmínky středoevropského klimatu. Nezvolila bych je, pokud by měly být byť jen na hranici odolnosti.

 

 

Obraz zahrady mezi létem a podzimem se nemění nijak fatálně ani náhle. Spousta peren po včasném seříznutí remontuje, tedy znovu nakvétá během téže sezony (Alchemilla), rovněž některé růže remontují. Většina peren zde použitých neodkvétá neupraveně, ale vytváří hodnotné semeníky (Echinops, Calamagrostis), z nichž některé jsou strukturálně hodnotným zájmem až do pozdního podzimu. Navíc tu máme hodně i v našich klimatických podmínkách stálezelených a polostálezelených rostlin – buxusy, levandule, svatoliny, pelyněk), které drží rámec výsadeb a tím i zájem i během jinak fádního zimního období. Kromě nich je v období zimní dormance design stále držen upravený, úhledný a reprezentativní prostřednictvím tvrdých cest.

 

Vlastní terasy nejblíže domu jsou zútulněny jednak stálezelenými rostlinami v kontejnerech, jednak popínavými rostlinami v kontejnerech (kontejnery musí být mrazuvzdororné, protože stálezelenky se musí zavlažovat i v zimě) a gró zajímavosti teras přichází s koncem mrazů, kdy na terasy mohou být vyneseny přenosné exoty (Agave, odolné druhy palem, oleandry, Trachelospermum jasminoides, Agapanthus, Bouganvillea, Dracena, Brugmansia, citrusy, Fuchsia), a sice v případě, že je rostliny kde zimovat, a že pod štěrkem bude možno zavést do kontejnerů závlahu. Kontejnerované rostliny budou závlahu potřebovat jako jediné. Těm ostatním středomořsky pracujícím pro design v rostlém terénu by se častým rosením jejich plstnaných lístků spíše ublížilo.

 

Rostliny v ornamentálních výsadbách je možno namulčovat přiměřeně vrstvou oblého štěrku drobné frakce (BEZ OPATŘENÍ GEOTEXTILIÍ).

 

Cibuloviny byly zvoleny tak výrazné, že plně upoutají pozornost v období dormance peren a naopak se dá říci, že cokoli navíc v této roční době (duben, počátek května) by tříštilo ohromující dojem z tulipánového okouzlení. Účinek monokultur ohnivých nebo naopak romanticky zbarvených monokultur tulipánů rozdělených výrazným vzorem štěrkových cest je zkrátka impozantní. Je to jistě dostatečná satisfakce po měsících zimního deficitu barev.

Po chvíli pozorování těchto výsadeb si uvědomujeme kontrast ohnivých a přírodních barev, živých a neživých materiálů, stálého a pomíjejícího.

 

Management tulipánů je takový, že se nevyjímají z půdy, ale potřebují zajistit horké krátké období vegetace za podmínky dodávání živin v této době. V okamžiku, kdy začínají jejich listy žloutnout, nastává přesně ten okamžik, kdy díky zvyšujícímu se počtu teplých dní a bezmrazých nocí se začíná doslova drát nad povrch země vše, co bylo do této chvíle utajeno: časné pereny. Ty nejen během přelomu května a června skryjí bez lidského úsilí zbytky tulipánů, které už by začaly být nevzhledné, a rovněž přirozenou cestou (zase bez zahradníkova úsilí) podepřou i prošlechtěnější kultivary peren (Iris, Paeonia) , jejichž hlavičky by jinak vlastní tíží padaly k zemi.

 

Je tu spousta alternativních míst k posezení. Z každého takového místa je možno v klidu vnímat krásu zahrady poněkud jiným způsobem, z jiného úhlu, vánek sem donáší odlišné vůně, jsou tu jiné zvuky šelestění lístků než na ostatních místech.

 

Vytažení vertikálních prvků /popínavky, i růže) na treláže mělo za následek žádoucí neucpání prostoru v obyvatelné výšce (50 cm až 250 cm nad terénem) a možnost pohrát si s požadovanými (bílými) Hydrangeami, s řadovkami levandulí, buxusů a rovněž možnost nechat vyniknout také přenosné exoty.