Jste zde

Přírodní zahrada s formálním rámcem - strukturální plán

Tento prostor byl navržen jako moderní zahrada přírodního typu. Převažovat mají volně průchozí travnaté plochy, co nejméně svazované striktně vybudovanými zpevněnými komunikacemi, spíše jen náznak, kudy se dál pohybovat prostřednictvím precizně zbudovaných pohodlných nášlapů.

Pokud se týká vegetace, upřednostnili bychom domácí dřeviny a pereny se širokým spektrem tolerance k půdním i světelným podmínkám. V neposlední řadě se na designu podílí určité procento tvrdých (neživých) prvků, ať již plní určitou zkomfortňující funkci (nášlapy, „koupací jezírko“, terasa, altán, mobiliář) nebo jsou čistě estetického charakteru (prsten s vysokými travami)....

....Do kompozice bylo pochopitelně nutno sofistikovaně zaintegrovat přístupovou cestu, a zpevněný prostor před garážemi, které na první dojem (bez osázení) působily svojí rozlehlostí velice fádně a městsky. Jejich estetická prázdnota byla proto vyvážena mohutnými extenzivními výsadbami peren, které jednak zpevněnou komunikaci poněkud skrývají a za druhé vytvářejí obyvatelům příjemné uvítání při každodenním příjezdu z ruchu města po pracovním dnu.

Fádnost dlouhatánské „silnice“ je přerušována , oživována a krášlena zajímavě střihanými plůtky, které orientací svých os přispívají opticky ke zbržďování pohledu (nelze přehlédnout celý prostor přístupové cesty naráz z jednoho místa, což je vítáno). Celá tato partie je zároveň jedním z nejvýraznějších skulpturálních prvků kompozice. Přístupy k hlavnímu vchodu jsou tři: jeden od garáží přes terasu, druhý po meandrujících nášlapech odbočujících rovnou z hlavní přístupové cesty, třetí z centrálního prostoru pozemku v blízkosti koupacího jezírka po velkoryse řešeném schodišti propojujícím zahradu s dolní a posléze horní terasou.

Horní terasa je určena pro rychlý odpočinek venku, stolování, grilování, také pro chladnější období, zatímco spodní terasu ocení obyvatelé hlavně v letních dnech, kdy se gró zábavy přesouvá k jezírku a i do zahrady jižně od něj. Spodní terasa může být oživena kromě jezírka i proudící a padající vodou (akvadukt a na něj navazující moderní kanál, přepadající dále do jezírka). Tím dochází k tolik potřebnému a prospěšnému okysličování vody v jezírku, což brzdí spolu s dalšími faktory nárůst nežádoucích řas. Soliterní strom (japonská třešeň, nápadně kvetoucí a na podzim zajímavě barvící listy) umístěná přímo v terase je zajímavým prvkem, především při pohledu z obývacího pokoje, nicméně vzhledem k tomu, že díky situaci na pozemku terasa bude muset být poměrně vysoko nad terénem, implementace tohoto prvku může být značně komplikovaná. Proto tu zbývá možnost jiného soliterního stromu (např. zmarličník) jako součásti lehce minimalistického sektoru spodní terasy. S ohledem na to, že spodní terasa je orientována na jih a používána v horkých letních dnech, je lehké stínění z popínavé okrasné (odolné) révy nezbytné. Tento druh popínavky na rozdíl od mnoha jiných popínavých rostlin působí veskrze moderně, proto nenaruší minimalistickou atmosféru sektoru spodní terasy.

Z horní terasy se otevírá příjemný a během roku se značně měnící pohled na masy peren v prostoru přístupové cesty (aniž by ona samotná byla odsud viditelná!). Pereny budou ve všech lemech minimálně každých 14 dnů skýtat skoro naprosto odlišný obraz, v závislosti na tom, které konkretní druhy nám právě nakvetly. Je počítáno s tím, že nebude nutno po odkvětu odvegetované části průběžně odstraňovat, protože přerostou dalšími, v sezoně později zajímavými druhy. Ve středním a pozdním podzimu pak odumřou všechny pereny, ale jen co do asimilačních procesů (fotosyntéza pomocí zelených částí) , protože jejich silné skeletované stonky v barvách hnědých a slámových budou (podobně jako v přírodě) krášlit prostor i přes zimu, kdy pokryty vrstvou jinovatky či malými polštářky sněhu poskytnou zcela jinou úžasnou nostalgickou podívanou.

Úklid nastane až v předjaří před nástupem cibulovin, a to razantním pokosením všech uschlých částí. Ty není opět třeba shrabovat, protože poslouží jako přirozený mulč a budou tak pár týdnů (než narostou nové trvalky) poskytovat v nové sezóně ochranu půdy před vysycháním a klíčením případných nežádoucích nalétlých semen. Tím vlastně budou suplovat úlohu původně použité mulčovací borky, která se do 5 let rozpadne.

Zajímavým architektonickým prvkem v centrální části jsou „louky s kupkami sena“, ve skutečnosti extenzivní trávníky se stříhanými habry (či buky) do tvarů připomínajících kupku sena. Tyto drobné struktury záměrně zcela přirozeně náhodně roztroušené až neskutečným způsobem prohlubují prostor louky a činí jej mnohem plastičtějším. (Aktuálně si to lze představit při pohledu do louky s „hermelíny“ sklizených schnoucích otav, které zatím jsou všude podél silnic: pokud tu louku dobře znáte BEZ „hermelínů“ a teď ji vidíte S nimi, můžete ten velký rozdíl posoudit, je to úplně jiný prostor). Na podzim listy opadnou a pro některé lidi se stanou střihané bezlisté struktury hustě rozvětvených pečlivě tvarovaných dřevin ještě mnohem přitažlivější, opět když se pokryjí jíním, což dá vyniknout filigránské stavbě jejich větviček .

Sejdeme-li z horní terasy do centrální části pozemku, vede nás alternativní zpevněná plocha z precizně provedených nášlapných kamenů („kameny“ rozumíme dlažební desky příslušných rozměrů) do lískového tunelu. Lískový tunel poskytuje v horkých letních dnech ochranu při průstupu zahradou, ve vrcholné zimě rozkvete girlandami zlatavých jehněd a ještě navíc funguje jako alternativní ovocná dřevina, kdy lze na podzim sbírat SVÉ VLASTNÍ oříšky. Pořizovací cena lísek může být (v závislosti na velikosti a zdroji) celkem zanedbatelná až nulová, přínos lísek k přirozenému charakteru zahrady naopak maximální. V zemích s vysokou kulturou zahradní tvorby jsou tunely (habrové, lískové, vrbové) velice trendy, u nás k vidění v zahradách některých zámků jako původní okrasný prvek. Pod lískami nás zjara uvítají jarní cibuloviny (sněženky, narcisy), kterým se tu bude dařit výborně a budou zde vypadat velmi přirozeně, po zatažení jejich listů už se mohou o zajímavost postarat kapradiny a fialky....

Několik vtipně položených balvanů časem získá patinu (pokryjí se ve stínu mechem) . Zkrátka takový kousek nefalšované přírody. Děti ten koutek budou milovat a rádi jej využívat jej pro svoje hry na schovávanou. Zimní procházka poskytne dospělým v krátké době osvěžení mysli. Za cenu minimální péče (jednou za pět až deset let vyřezat staré větve, čímž se podpoří růst nových) téměř stoprocentní prvděpodobnost úspěchu, protože líska je až neskutečně nenáročná, což znamená, že je ochotna spolehlivě krášlit za všech podmínek. Tuto vlastnost nemá mnoho dřevin.

Páteří nejzápadnější a také nejjižnější části pozemku je tzv. „dračí hřbet“. Je vysázený mimo jiné i z dřevin běžně se vyskytujících v lesních okrajích (hloh, líska, střemcha), může zahrnovat ovocné dřeviny (slivoně, třešně, muchovník, višně, dřín), které doplní vysoké keře a malé stromy vhodné ke zpětnému seřezávání a poskytující sezonní zájem (kvetení, vůně – např. nepravý jasmín, okrasné třešně, kaliny vonné i nevonné a kvetoucí celé jaro a léto a poskytující barevnost plodů na podzim). Všechny dřeviny v „dračím hřbetu“ jsou jednou za čas udržovány na požadované výšce a v požadovaném polokulovitém tvaru razantním zpětným řezem. Pro doplnění jsou přidány asi dvě magnolie (ty se neřežou!) a ruje, ty mohou být případně i v červenolisté variantě.

Dostáváme se do jižní části pozemku. Zde po vynoření se z lískového tunelu nás vedou nášlapy buď mírně na západ do „salla terena“ , neboli venkovní stavby, která může být útočištěm pro osoby, které si nepřejí být po určitý okamžik rušeny, nebo mírně na východ k lavičce se zády krytými dvoustupňově jednak jednoduchým stříhaným živým plotem z habru či buku, jednak jižní částí „dračího hřbetu“. Tím je umožněno využití celé plochy pozemku pro relaxaci, a také pro zažití úplně jiné atmosféry než v prostoru domu a koupacího jezírka, aniž budou majitelé zahrady obtěžováni nežádoucími pohledy z příjezdové ulice. Echo „dračího hřbetu“ se ozývá, i když ve zmenšeném měřítku i v severní hranici pozemku. Zde jsou však použity mnohem nižší a více kvetoucí keře (některé z dračího hřbetu se tu opakují ), systém řezu je ovšem tentýž).

Celkově lze říci, že kromě funkčních aspektů byly brány při navrhování v úvahu možnosti, jak založit zahradu s nevelkou pořizovací cenou, fungující na přírodních principech, s rozumnými časovými nároky na udržení designu, velice perspektivní vzhledem k dlouhodobému působení času (i pro potomky), zahradu, která bude splňovat svoji okrasnou funkci velice brzy po založení (trvalky po 1 roce od výsadby, keře a živé ploty 3-5 let po výsadbě, stromy 5 a více let po výsadbě, ale funkce stromů není zde pro dostatek ostatních strukturálních prvků stěžejní) . Největší důraz byl kladen na rafinovanou propojenost jednotlivých partií, kompatibilitu všech komponent a celkovou nenucenost a přirozenost kompozice.