Jste zde

Formální zahrada

U formálních zahrad je ideální nechat okázale vyniknout určitý řád, který tu panuje za všech okolností. Může být reprezentován rytmem opakovaně použitých identických dřevin či trvalkových skupin nebo symetrií ať osovou či středovou. Každopádně určitá geometrická propracovanost působí dobře a důvěryhodně a je v podstatě nosným pilířem formálního designu. Linie trávních , vodních, zpevněných či výsadbových ploch jsou zásadně čisté.

Možnost použití introdukovaných rostlin či rostlin s pestrým olistěním závisí ve formální zahradě, jakožto záměrně umělém a od přírody víceméně odtrženém prostředí, spíše na klimatických podmínkách dané lokality. Teď neříkejte "brrrrr, odtržené nechceme!" . Dobře udělaná formální zahrada je skutečným majstrštykem zahradního umění, který v podmínkách městské zástavby udělá nedocenitelnou službu vytvořením nadčasového a elegantního prostředí naprosto adekvátního svému okolí. A tak, jako si u příležitosti maturitního večírku své nejstarší ratolesti nenavléknete tepláčky a rozpáranou mikinu, tak také do městského prostředí nemůžete narvat rybníček s mandarínskou kachničkou anebo lesní palouček, byť byste po něm toužili sebevíc. Tedy: narvat můžete, ovšem výsledek bude s největší pravděpodobností působit přinejmenším směšně.

Ve formální zahradě rozhodně upouštíme od soliterně stojících dřevin s rozcuchaným habitem , z dřevin nejlépe působí kompaktní alejové, popř. stříhané tvary. Trvalky , pokud nejsou architektonického (skulpturálního) vzezření, raději vidíme ve formální zahradě striktně omezeny natvrdo omezenými výsadbovými plochami s použitím ať okrasných či nepřiznaných travních lemů.

 

Vhodným doplňkem formálních zahrad jsou plastiky, streamery, kanály, formální vodní nádrže s velmi jednoduchým osázením.

 

Stříhané živé ploty z tisu, ptačího zobu, habru, či plůtky z buxusu jsou pro formální design charakteristické.